CESTA ZPĚT K VÍTĚZSTVÍM NEBUDE JEDNODUCHÁ!

Letošní závodní rok  se slabou formou a chabými výsledky nás postavil na kraj sportovní propasti.

Hledání další cesty  je opravdovým dobrodružstvím.

Přes vleklé zdravotní problémy jsme se dokázali prokousat do Ria. Zpětně vím, že tohle opravdu nebyla legrace. Start na olympiádě, která je navíc tak mediálně vyhraněná, že pro ni ztrácejí soudnost nejen závodníci, ale i trenéři a manažeři, může být zrádný. Na jaře letošního roku, se nejen zdravotní problémy, ale hlavně dlouhodobá pracovní únava všech, podepsala pod nedobrou výsledkovou situaci skupiny. Organizační (místní) blokáda s cílem omezit možnost doplnění skupiny spojená se slabou formou tradičních opor i navršené zdravotní problémy nás dotlačily téměř až k rezignaci.

Více než roční příprava před OH spolu se souběžným léčením únavové fraktury, tréninky přes bolest, v mezích antidopingových pravidel tlumené analgetiky, zanechaly stopy na psychice Anežky Drahotové. Nedivil bych se, kdyby Any s vrcholovým sportem po OH sekla, protože šňůra jejích mezinárodních výsledků je impozantní a určitě by mohla odejít se vztyčenou hlavou. Ona pro českou reprezentaci, svaz i jilemnickou školu odvedla práci, která rozhodně zaslouží uznání! Anežka ale chtěla pokračovat. Nechtěla končit 10.místem z OH. Ale i ona je jenom člověkem. V průběhu jara se nakonec ocitla na samém dně svých psychických sil a musela překonat sama sebe, aby našla sílu, začít se znovu probojovávat zpět na výsluní. Její houževnatost, píle a schopnost pracovního nasazení právě v době, kdy se nedaří, jsou obdivuhodnou vlastností špičkového sportovce. Nemluv slovy, ale činy –  je její krédo.

Náš druhý olympionik Lukáš Gdula si v zimě obnovil svalové zranění, které ho trápilo už před OH. Vedle tréninku musel i značně pracovně přitlačit ve škole (elektrotechnické fakultě), kterou před OH odsunul na vedlejší kolej. Všechny problémy se sčítaly a výsledkem bylo, stejně jako u Anežky, závodně zpackané jaro.

K tomu mononukleóza a vleklá rekonvalescence Kačky Maternové. Terka Korvasová odešla bojovat svůj už čistě cyklistický sportovní život v dresu Dukly Praha a Anita Zikmundová bohužel nenašla zásobu odhodlání a bojovnosti. A tak dále – asi nemá smysl zde rozebírat všechna negativa.

LUGANO, PODĚBRADY M-ČR a MU, PODĚBRADY EP

V dubnu v Luganu Anežka vybojovala 4.místo na 20km chůze, včetně limitu na MS v Londýně i ME23 v Bydghošti. Při MU a mistrovství ČR v Poděbradech došla (v A limitu MS) pro téměř povinný český mistrovský titul a celkové 6.místo. (Mužský titul si odvezl Lukáš Gdula, ale s výkonem určitě nebyl spokojen). Pak se odmlčela, protože zdravotní i psychické problémy jí přerostly přes hlavu.

Na EP v Poděbradech o měsíc později tak reprezentoval pouze Lukáš, který zde chtěl vybojovat nominaci na MS. Bohužel koncovku závodu nezvládl a s 19.místem a s výkonem přes 4:10 musel na letošní MS zapomenout………………………………

Kudy, jestli vůbec a jak dál? Tak zněla v krizovém, jarním období ta hlavní otázka.    

Úsměvné na celé situaci bylo, že jedinými výsledkově spokojenými závodníky skupiny byli veteránští závodníci. Řady OR a vzhledem k věku vynikajících výsledků dosahovali celý první půlrok Pepa Smola (roč.63) a Dáša Rychnovská (roč.75). Časy blížící se k 1:40 na 20km a pod 5:00 na 10km chůze, stejně jako pod 2:50 maraton a na hraně 37min./10.000m znamenají solidní výsledek bez rozdílu kategorií a ve věku těchto sportovních matadorů, jsou spíše raritou.

CO TĚ NEZABIJE, TO TĚ POSÍLÍ!

Oklepali jsme se a jdeme dál. Olympiáda v Tokiu 2020 je naším cílem. A samozřejmě, nebavíme se o pouhé účasti. A kdo s námi bude chtít sportovat a závodit na jakékoli úrovni, je vítán.

 

Mistrovství české a slovenské republiky v silniční cyklistice (Žiar nad Hronom)

Návratem do závodní přípravy a restartem závodní činnosti byl start na M-ČR v cyklistice, který holky absolvovali v rámci rozjezdového soustředění v termálech Podhájská. Anežčino 10.místo z časovky a 17. z hromadného závodu bylo z nulové přípravy dobrým počinem. Zároveň i pokusem, jestli tělo je ochotno pracovat v závodním rytmu. Také Kačka Maternová svým 17.místem z časovky nikoho neoslnila, ale byl to po zdravotní pauze první pokus o rozzávodění.

Velmi solidně zde závodili i kluci, kteří s naší skupinou spolupracují. Kajda Hník dojel v elitě 9., když v koncovce musel (úspěšně) hájit titul v U23 pro týmového kolegu. V kategorii do 23.let dojeli v hromadném závodě 4. Jiřík Šorm a 8. Matěj Štibinger, Jirka přidal ještě 8.místo z časovky. Matěj v dalším týdnu ještě s přehledem a soustředěně  zabojoval na etapáku „Kolem Maďarska“, kde mu v cíli po 5.etapách v solidní mezinárodní konkurenci patřilo 19.místo.

5.závod českého poháru na silnici (Smečno)   –    5.místo Kačka Maternová

Tentokrát už Kačka v horku a na 80.km trati předvedla bojovný výkon a 5.místo bylo příjemnou odměnou.

MISTROVSTVÍ  EVROPY  U23  (Bydgostcz)  –  7.místo     Anežka Drahotová

Zhruba měsíc, před ME se Anežka začala dostávat do tréninkové pohody a nenapadlo ji, že bude zastavena infekcí hned vzápětí. Vynucený klid a antibiotika ji připravily o další tréninkové dny. Otázku zda startovat, nebo se ze startu omluvit, jsme za pomoci psycholožky Zdenky Sládečkové vyřešili šalamounsky.  Ano, budu startovat. Beru to jako potřebný trénink směrem k MS, byl Anežčin závěr.

Po startu se Anežka zapojila do první skupiny, jak je jejím zvykem a snažila se v ní aktivně pracovat, až kam jí to slabší připravenost dovolila. Pro závodnici jejího jména muselo být nesmírně těžké vybojovat předem „ztracený závod“ a udržet celou trať soustředěnost. Bojovat o místa bez naděje na medaili. V tomto stavu bylo konečné 7.místo pro mě trenérským vítězstvím, i když jsem věděl, že Anežka příliš nadšená není.

Dalším cílem je srpnové MS v Londýně. Uděláme, co bude v našich silách. Držte Anežce všechny palce, protože tentokrát je bude moc potřebovat.

FOTOGALERIE J – naši minizávodníci. Je možné, že o některých v budoucnu uslyšíte.

Rubriky: - Hlavní - | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem CESTA ZPĚT K VÍTĚZSTVÍM NEBUDE JEDNODUCHÁ!

INTERNATIONAL LANZAROTE DUATLON

5km běh – 20km kolo – 2,5km běh

8.místo Anežka Drahotová, 9.místo Kačka Maternová, 13.místo Dáša Rychnovská

14.1.2017  V rámci soustředění ve sportovním centru La Santa na Lanzarote jsme tak jako loni zafušovali do řemesla triatlonistům a zúčastnili jsme se tradičního mezinárodního duatlonu na tomto ostrově. Proti loňskému roku se zde sešla výrazně silnější konkurence a tak naše ženské na stupně vítězů tentokrát nedosáhly.

V traťových rekordech zvítězili v mužské i ženské kategorii dánští reprezentanti. Z našich se nejlépe s tratí poprala Anežka Drahotová, která byla v cíli 8. Solidní výkon předvedla Kačka Maternová, která finišovala za Anežkou na 9.místě. Jako 13. dokončila závod Dáša Rychnovská. Závod příjemně zpestřil objemový trénink. Anita Zikmundová musela bohužel závod vypustit, protože ji začalo večer „zlobit“ koleno a bylo nutné na den, dva ze zátěže odpočinout. Další účastník soustředění Lukáš Kunt se kombinaci běhu a kola vyhnul úplně, protože měl strach, že jako čistého cyklistu ho může běh na delší dobu tréninkově odpravit.

Rubriky: - Hlavní - | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem INTERNATIONAL LANZAROTE DUATLON

OLYMPIJSKÝ ROK JE MINULOSTÍ! Startuje další OH cyklus! HODNĚ ŠTĚSTÍ A ZDRAVÍ V ROCE 2017

 

ÚSPĚCH SE NEODPOUŠTÍ – A PROTO PŘINÁŠÍ ZASLOUŽENÉ PROBLÉMY!

(Malá vánoční úvaha nad fungováním skupiny v rámci jilemnického sportovního gymnázia).

Hledáme nové žáky s chutí a ochotou sportovat! Prosím o pomoc při náboru!

Omlouvám se za fakt, že po návratu z Ria, jsem nebyl schopen přijít s ničím novým. I když jsme na různých frontách závodili. Najednou jsem se cítil uštvaný, vyčerpaný a naprosto neschopný s nadhledem přemýšlet nad tím, co bude dál….

Jeden čtyřletý olympijský cyklus skončil…nový začíná. Když se ohlédnu za výsledky tohoto cyklu, mohl bych být spokojený a snad i pyšný za dobře odvedenou práci.

Téměř všude, na ČASu, OH výboru, rezortním centru MŠMT i ministerstvu školství jsme byli za předvedené výsledky náležitě oceněni. Chváleni jsme byli celý čtyřletý cyklus. Bohužel právě v místě, kde bychom se měli cítit doma a kam jsme s podporou rezortu přemístili svoji pracovní základnu, mě čekalo po návratu z Ria překvapení. Rozhodně jsem od vedení sportovního gymnázia nečekal finanční ohodnocení (odměny jsou potřeba pro jiné machry), ale třeba blbou flašku a kousek uznání jsem naivně opravdu očekával…… Svérázný způsob ocenění dosavadních výsledků, mě opravdu uzemnil. Gratulace a návrh na ukončení mojí školní pracovní spolupráce! (V současnosti snad spící). A oficiální důvod? Podle vedení školy „nezapadám“ do koncepce a systému práce sportovky, zejména její atletické části… No sakra, asi nejsem příliš inteligentní a pozorný – já si za těch 6 let na sportovce nevšiml, že by se podle nějaké koncepce a v nějakém systému pracovalo!

Na druhou stranu, díky bohu pro mě, má toto tvrzení pravdivý základ. Při porovnání nejen sportovních, ale i studijních výsledků mých svěřenců s druhou atletickou skupinou na sportovce, moc společného opravdu nevidím. Z tohoto úhlu bych měl brát jako velikou pochvalu, že nezapadám. Do takové pracovní úrovně opravdu zapadat nechci. Pokračující trenérsko- profesionální zoufalství tzv. konkurenčního trenéra a nemohoucnost uspět v olympijském cyklu alespoň průměrně, byť s jediným svěřencem na mládežnické Evropě, světě, (neumění trenérsky předvést za 11 let na sportovce alespoň nějaký výsledek, stojící za povšimnutí), neschopnost postrčit nějakého svěřence alespoň k průměrným reprezentačním výsledkům po opuštění školy a z toho vyvěrající závist a nenávist k někomu, kdo je profesně úspěšnější, opravdu není ničím, hodným napodobování.

Je smutné (možná spíš legrační), že se vedení na nás dívá jako na konkurenty. Není asi zcela v pořádku, když vedoucí trenér se cítí konkurentem a místo vytváření a zlepšování pracovních podmínek, místo pomoci s naplňováním úspěšné skupiny se snaží o diskreditaci atletů a trenérů školy, o likvidaci podřízeného, kterého nesmyslně cítí jako svoji konkurenci.

Poslední roky celá skupina jela dost nadoraz. I přes obrovské nasazení jsme se nevyhnuli chybám a všechno se nepovedlo tak, jak jsme si přáli, jak jsem měl naplánováno. I když mnohé (i velmi neskromné) sny se podařilo realizovat, za což jsem vděčný. Někde jsme zůstali před branou, někde jsme i z cesty sešli. Nevyhnula se nám zranění, dopustili jsme se chyb. Ale mohu s čistým svědomím říct, že jsme se vždy alespoň pokusili. Nevzdávali jsme malomyslně cestu dřív, než jsme na ni vykročili. Neschovávali jsme se za nekonečnou řadou výmluv, nepomlouvali jsme a neházeli klacky pod nohy těm, kteří se pokusili vyjít jinou cestou než my, neplivali jsme nikdy jedovaté sliny na úspěšnější soupeře, ale snažili se poučit z toho, co ti lepší dělají chytřeji a šikovněji, než my!

Síla a účinnost pomluv je veliká, stejně jako výskyt osob s klasickou českou povahou: „Nemusím mít kozu, stačí, když sousedovi chcípne“. Našli se ale naštěstí i zde v Jilemnici lidé, používající zdravý selský rozum, od nichž jsme cítili jasně podanou pomocnou ruku. Z kterých byl cítit vnitřní zájem a přání, aby vše dopadlo co nejlépe. I zde je většina přejících, slušných lidí, kteří umí ocenit a podpořit odvahu vystoupit z průměru. Pomoc jsme našli mezi pracovníky školy (učiteli, vychovateli, trenéry), lékaři v nemocnici, hospodskými,…. Prostě mezi lidmi. Díky Vám – bez Vás by byla situace fakt téměř zoufalá!

Není mým zvykem „utíkat“ od rozdělané práce. I když zcela vážně jsem o tom po OH více než 3 měsíce přemýšlel. Být roky pod neustálým tlakem pomluv, udávání a intrik by nejspíš unavilo a znechutilo každého. Planého moralizování a svatouškování jsem si zde užil tolik, že kdyby se dalo prodávat –  budeme nejbohatší školou nejen v ČR, ale v celé Evropě. Mrzí to o to více, že kdyby vedení bylo schopno systémově pomoci, mohly být výsledky ještě výraznější. 3 školní svěřenci v čele s Anežkou Drahotovou mi letos odmaturovali, jeden se vrátil na gymnázium domů….

Vrátil jsem se z Ria a ve škole mi zbyli 2 svěřenci. Za 6 let všichni studenti mojí skupiny (až na jednu, dvě výjimky), kteří prošli naší skupinou, byli alespoň medailisté mistrovství ČR a reprezentovali ČR minimálně na MU. Až do OH jsem měl ve skupině vždy nejméně 5 žáků sportovky (5 – 7), z nichž drtivou většinu jsem si sám přivedl! To vše na 0,2 úvazku – když si to uvědomím, no nejsem já opravdu „vůl“? (Plný školní trenérský úvazek je počítán na průměr 8 -10 sportovců).

To, že jsem letos hlavně z důvodu dost komplikované přípravy (aktuální studentky a bývalého maturanta sportovky) na OH už nezvládal souběžně doplnit skupinu a myslel si, že po OH v klidu budu moci navázat, postupně konsolidovat skupinou a začít nový cyklus, byla bohužel moje naivita. Měl jsem i další, snad i logickou představu, že třeba právě na základě dlouhodobých (tudíž ne náhodných a ojedinělých) výsledků by mi s doplněním skupiny mohlo vedení školy pomoci. Dokonce jsem předpokládal, že by to mohlo být v zájmu vedení školy – jistě, doufám, že mi vedení sportovky odpustí moji naivitu!

 

STRUČNÉ  PŘIPOMENUTÍ  TOHO,  CO  V DOBĚ  STUDIA  DOKÁZALI  SPORTOVCI  NAŠÍ  SKUPINY.

REPREZENTAČNÍ VÝSLEDKY skupiny – umístění do 12.místa (a výčet startů za 12.místem) – POUZE AKTUÁLNÍ STUDENTI SPORTOVKY (v době startu). Období červenec 2011 až září 2016

 

Olympijské hry:   10.místo  (Drahotová A.)

Mistrovství světa:  7.místo,  8.místo  (Drahotová A.)

Mistrovství Evropy:  3.místo  (Drahotová A.)

Mistrovství světa 23:  3.místo  (+ další start)  (Hník, Vítová)

Mistrovství světa juniorů:  1.místo, 6.místo, 12.místo  (+ dalších 8 startů)  (Drahotová A., Drahotová E., Hník, Vítová, Gdula L.)

Mistrovství světa 17:  6.místo, 11.místo  (Drahotová A., Drahotová E.)

Mistrovství Evropy 23:  2.místo, 7.místo, 12.místo  (+ další start)  (Drahotová A., Gdula L., Hník, Vítová)

Mistrovství Evropy juniorů:  1.místo, 3.místo, 4.místo, 9.místo  (+ další 4 starty)  (Drahotová A., Drahotová E., Hník, Vítová, Korvasová)

MS v běhu do vrchu juniorů:    4.místo, 6.místo, podíl na 2 stříbrech v družstvech,1 bronz družstva ČR získaly samostatně 3 studentky skupiny (žákyně sportovky)  (Drahotová A., Drahotová E., Půčková – Korvasová, Maternová).

ME v běhu do vrchu:   4.místo, 9.místo, podíl na stříbru a bronzu v družstvech  (Korvasová, Maternová)

Mistrovství světa ch.družstev:  (2 starty) (Drahotová, Maternová)

Světový pohár ch.:   ( 1 start)  (Vítová)

Světový pohár juniorů ch.:  3.místo, 7.místo (družstvo) + (2 starty)  (Drahotová A., Drahotová E., Gdula)

Evropský pohár ch.:  4.místo   (Drahotová A.)

Evropský pohár juniorů ch.:  2.místo, 6.místo, 9.místo, 2.místo družstva, 3.místo družstva (+ 6 startů (Drahotová A., Drahotová E., Gdula L., Gdula T., Motl, Korvasová, Maternová)

EYOF: ( 1 start) (Gdula T.)

Světový jun.rekord na 10.000m chůze 42:45,59  r.2014  (dodnes platný)  (Drahotová A.)

České rekordy na 5.000, 10.000m, 20km chůze, české jun.rek. 5 a 10.000m chůze, 3.000m steaple

Mistrovství ČR (dospělých) – 6 x titul mistra ČR, celkem 17 medalí

Mistrovství ČR (dorost, jun.,U23) – 32 x titul mistra ČR, celkem 76 medailí

 

 

Pomaturitní starty studentů skupiny, kteří odmaturovali v tomto OH cyklu:

To přidávám jen pro pořádek, aby to nevypadalo, že všichni mnou „zhuntovaní“ sportovci po maturitě sportovně umírají! (Jak je určitými lidmi neustále šířeno).

OH (1 start)    (Gdula L.)

MS (2 starty)   (Gdula L., Hník)

MS chodeckých družstev (2 starty)    (Gdula L., Motl)

ME (2 starty)    (Gdula L., Hník)

MS 23 (2 starty)   (Gdula L., Hník)

ME23  ( 2 starty)  ( Hník, Vítová)

EP (2 starty)    (Gdula L.)

Mistrovství ČR (dospělých) – 4 x titul mistra ČR, celkem 7 medailí

Mistrovství ČR (U23) –  2 x titul mistra ČR

A sportovat na amatérské úrovni mi zůstávají téměř všichni bývalí svěřenci!

 

Možná by bylo hezké, kdyby se stejně pochlubil i šéf tzv. konkurenční skupiny, abychom všichni měli přehled a mohli lépe pochopit, proč školní systémová i morální podpora směřuje hlavně k této skupině a tomuto trenérovi! (Velmi zajímavá by byla i informace, kolik sportovců, bývalých maturantů sportovky od tohoto trenéra, ještě vůbec závodí?)

 

O úspěšnosti a neúspěšnosti ve všech oborech lidské činnosti by měl rozhodovat konečný výsledek. Výsledek, který je závislý v základní míře na talentu, ale zcela nejvíce na odhodlání a množství vykonané práce. Řečmi, planým teoretizováním, pomluvami se ještě nikdy nikdo mistrem svého oboru nestal.

V barvách jilemnické sportovky jsme jako skupina pro český sport něco dokázali. Ale žijeme v Čechách. Ano, jak jsem už napsal i v Čechách, a i v Jilemnici žijí převážně přející a slušní lidé s nadhledem. Právě těmto lidem (pro pochopení situace) jsem napsal tuto úvahu.

Protože při přijímačkách a vlastně celkově na sportovce je možnost trénovat v naší skupině zamlčovaná, prosím Vás, čtenáře o jedno. Pokud znáte ve svém okolí sportujícího mladého člověka, který uvažuje o gymnaziálním studiu a zároveň má své sportovní sny a ambice v jakémkoli vytrvalostním sportu (atletické disciplíně od středních tratí výš, triatlonu, cyklistice apod.), povězte mu (jí) o tom, že bych rád podal pomocnou ruku a pomohl sportovní sen splnit! Že hodně závodníků i světové úrovně jsem našel „na ulici“ a postupně, trpělivě převedl přes krajskou, českou, evropskou úroveň. Že ve skupině pracovalo více sportovců, kteří měli jiné ambice a sportu nedávali všechno. Jen je bavilo sportovat. Že nechávám na svobodném rozhodnutí, jak moc chce kdo trénovat, i to, jestli chce trénovat podle mých not, nebo odejít k jinému trenérovi. Že nejsme opouzdřená skupina, která nebere nové lidi! Naopak, že o nové závodníky stojím, protože jsem už v Podkrkonoší doma a ve větší skupině je vždy více srandy i možností.

Nechci končit smutně a nešťastně. Jsou Vánoce, čeká nás příchod Nového roku. A tak chci končit tím, že si dobře uvědomuji, přes všechny nezdary i problémy, jak mě moje práce baví a naplňuje. Uvědomuji si, jak intenzivně vnitřně prožívám ten sportovní boj se svými závodníky. Že jsem s nimi rád nejen na té jejich sportovní, ale i osobní cestě. A že mě těší, když vidím, jak MOJI svěřenci nesklánějí hlavy před soupeři, ale ani před dalšími životními výzvami. Že si odnesou do života werichovskou pravdu o tom, že hloupost a malost jsou neporazitelné, ale nikdy s nimi nesmíme přestat bojovat. Odnesou si vědomí, že nikdy nemají stát v pozoru před neschopnou a vynucovanou autoritou.

Na samý závěr na první pohled smutné úvahy, přeji do Nového roku všem dobrým lidem hodně zdraví a štěstí. Strašně moc chuti do života a do řešení problémů. Přeji všem, abyste se nenechávali znechutit překážkami a udrželi si víru v sebe, své schopnosti, zdravý rozum, dobro a spravedlnost.

Rubriky: - Hlavní - | Komentáře nejsou povolené u textu s názvem OLYMPIJSKÝ ROK JE MINULOSTÍ! Startuje další OH cyklus! HODNĚ ŠTĚSTÍ A ZDRAVÍ V ROCE 2017