Svědectví medailistek z ME – Anežky a Elišky Drahotových

Eliška: Do centra dění jsme dorazily dva dny před závodem. Běžné je, že vás na takovýchto akcích ubytují v hotelu, byť různé úrovně „luxusu“, my jsme náš pobyt strávily v romanticky vyhlížejícím klášteře 10 min od stadionu. Každodenní probuzení místními zvony už tak romantické nebylo, jinak nám vycházeli pořadatelé ve všem vstříc (důležité ale bylo vědět, že pět minut znamená většinou půl až třičtvrtě hodiny).

I přesto, že jsme se na start postavily hned první ráno šampionátu, měly jsme na stadionu velkou podporu 😉 Kvůli slunci jsme opět startovaly, ač nedobrovolně, s kšiltovkou dozadu, která nám kazí závodní fotky.

Od začátku šla Anežka v čele následována ruskou dvojicí a mnou. Díky rychlému tempu se naše čtveřice oddělila od ostatních závodnic hned z kraje závodu. Potom to byla asi nuda, protože jsme v tomto složení došly na 7. kilometr, kdy na pokyn šéfa Anežka zrychlila a já jsem si pohlídala třetí místo (2. z Rusek zkoušela udržet tempo s vedoucí dvojicí, což se jí vydrželo asi 1 kolo). Anežka stále zrychlovala a skvělým finišem v posledních 500m (je vidět, že máme ty pětistovky z Melaga parádně nachozené) si došla pro titul. Po cíli jsme ani neobíhaly vítězné kolečko, protože jsme neměly vlajku ani energii. Anežka, jakožto vítězka, absolvovala dopingovou kontrolu, zatímco já masáž v českém stanu (třeba si to pro příště rozmyslí, když ví, že ta zlatá stojí ztracený časn na dopingovce 😉 )

Při odpoledním vyhlašování jsme si užívaly toho, že konečně nezní ruská hymna, byť nám bylo trochu líto čtvrté rusky, kterou pravděpodobně pošlou někam na Sibiř a už se na závody nepodívá.

Dostaly jsme obří skleněná „těžítka“ a  Anežka se mohla připravovat na večerní rozběhy stýplu.

Anežka: Běžela jsem v druhém běhu, a tak jsem znala postupový čas, přesto jsem doběhla na přímém postupovém místě (3.)- jistota je jistota. Už jsem toho za celý den měla dost :-). Sobotní finále jsem si chtěla hlavně užít, nicméně po pádu hned na prvním příkopu byly vyhlídky na dobré umístění mizivé. Konečně jsme ale mohly jít slavit. Co se místním nedá upřít je skvělá zmrzlina (i po půlnoci) a ještě lepší bary. Proto jsme odjížděly s těmi nejhezčími zážitky.

 

Příspěvek byl publikován v rubrice - Hlavní -, Anežka Drahotová, Eliška Drahotová. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.